Víkendový Wine brunch restaurantu Essensia – „Brunch plný vína“ ..

Víkendový brunch, to je především pohoda – v klidu vstaneme před 11h, a aniž bychom se trápili s přípravou snídaně, či otázkou „Jéé, co budu zase vařit k obědu?!“, vyrazíme rovnou do „víru chutí velkoměsta“. V tomto případě jde navíc o velmi speciální brunch – Brunch plný vína! Za exkluzivních podmínek ho nabízí světově známý zážitkový portál Lime&Tonic. A na co že se můžeme těšit? Dopřejeme si sezónní menu o čtyřech chodech, vždy ve dvou variacích, a ke každému z nich snoubící se víno od předního českého či zahraničního vinařství, v množství „co hrdlo ráčí“. Vše je pravidelně každý měsíc obměňováno, takže se naše chuťové pohárky i při pravidelných návštěvách rozhodně nudit nebudou.. :-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ostatně dostatečnou zárukou je i jméno šéfkuchaře Jiřího Štifta, kterého si můžeme pamatovat například coby porotce kulinářské TV soutěže MasterChef. Celý zážitek pak podtrhuje téměř relaxační atmosféra restaurantu Essensia, a milý, pozorný servis v čele s manažerem restaurantu, Janem Číhalem. Podnik se nachází v samém centru Prahy, v Nebovidské ulici, jen kousek od Karlova mostu, v komplexu luxusního hotelu Mandarin Oriental.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdejší Wine brunch jsem navštívil v březnu, a rád bych se s vámi podělil alespoň o malý „fotoexkurz“. Vybroušené menu s dotekem jara, z kuchyně Jiřího Štifta a jeho týmu, doplňovalo špičkové vinné párování moravského vinařství Arte Vini z Nového Šaldorfu, které prezentoval přímo jeho majitel Jan Neubauer. Jakékoliv postřehy či dotazy bylo tedy možné rovnou „probrat u zdroje“. Celkově bylo možné si vychutnat až 8 druhů vína, jedno lepší než druhé. A jelikož jsem na to samozřejmě nebyl sám, ochutnal jsem skutečně vše, co toto úžasné odpoledne v Essensii nabízelo:

Předkrmy:

Uzený duhový pstruh, nakládaná zelenina ve sladkokyselém nálevu, kopr, domácí tvaroh
& Vetlínské zelené 2012
- velmi svěží, tvaroh všechny chutě hezky spojil

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Terina z telecí hlavy, džem z paprik a tomatů, gremolata, polenta
& Pinot Gris 2013
- jedna z nejkrémovějších polent, které jsem dosud ochutnal, jemné telecí, dominantní „džem“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Polévky:

Bisque ze sladkovodních ráčků, gyoza plněná raky, koriandr, jarní cibulka
& White Reserve 2011
- to nejjemnější z celého menu, úžasně aromatické, výtečné „gyoza knedlíčky“, snoubící se víno lehce do sladka - cuvée Chardonnay a Veltlínu (80/20), 12 měsíců zrálo v dubových sudech – vynikající, mé No.1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Telecí vývar a telecí hrudí, hrášek, fazole a oplatka s pyré z lískových ořechů
& Sauvignon blanc 2013
- silná chuť, zajímavá a moc dobrá kombinace s lískovými oříšky, které nebyly sladké, jen rozdrcené

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hlavní chody:

Na pánvi pečený sumec, zelí, avokádo, slanina a vinaigret ze sojové omáčky
& Chardonnay 2013
- mé TOP napříč všemi chody – šťavnatý sumec, kombinace pepře a bazalky více než inspirativní, oříšková chuť krému z prastaré jihoamerické obilniny quinoa, kterou také brzy zkusím uvařit.. ;-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Telecí líčka dušená v miso, lardo, risotto s řeřichou a zázvorem, salát z ředkviček
& Ryzlink Rýnský 2013
- dnes už tradiční líčko, ovšem v netradičním pojetí, při pohledu na něj se mi opět sbíhají sliny..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dezerty:

Datle, mandle a brandy
& Pálava 2012
- brandy se ukrývalo v „puntících“ chutnajících po pomeranči, mandle v nadýchané „pěně“ a datle ve „vlnce“.. ;-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jablka, zázvor a zmrzlina ochucená skořicí a muškátovým oříškem
& Ginger & Apple cocktail (z místního vyhlášeného baru Barego)
- delikátní, inspirativní a nezapomenutelná „variace“ na Tarte Tatin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co dodat? Ještě musím zmínit trošku osamocené, ale neméně zajímavé osmé vínko, kterým bylo Pinot Noir 2011, se svou ovocnou vůní a chutí po lesních plodech a jahodách. Brunch plný vína si mě prostě získal, restaurant Essensia na mě působí jako oáza klidu a delikates, a už nyní se těším na další zážitek - voucher už mám zakoupen.. ;-)

Naše maso – zážitkové řeznictví „rodiny Ambiente“..

Chodíte stejně rádi do restaurantů Ambiente, čili do „Ambi“, jako já? Pak vám nesmí uniknout jejich nově otevřené řeznictví Naše maso, kde najdeme téměř vše, po čem náš chlupatý jazýček touží (a nejen ten)! Nachází se v Dlouhé ulici, poblíž známého „bratra“ Lokálu, a otevřeno bylo 5. března.
Hlavní postavou řeznictví není nikdo jiný než řeznický mistr František Kšána junior, kterého velmi dobře známe např. z úspěšného kulinářského TV pořadu S Italem v kuchyni. Kdo s ním ještě neměl tu čest, pozná ho při vstupu do řeznictví velmi snadno - je to ten nejupovídanější týpek, který poradí se vším kolem masa, a i kdybychom plánovali vegetariánskou večeři, bleskem na ni zapomeneme, nebo do ní přimícháme alespoň zdejší voňavou slaninku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Že se jedná o neobyčejné řeznictví, hlásá už jeho sofistikovaný název „Naše maso“, který je zároveň velmi hravý, a můžeme si ho vyložit různě:
- Naše maso, jako maso a chlouba rodiny restaurantů Ambiente – chutná Vám steak, omáčka, řízek, .., v Lokálu, Čestru, Pizza Nuova, či třeba v Pasta Fresca? Je připraven z naprosto stejného masa, které koupíte v tomto řeznictví, a můžete si ho při troše chuti a nadšení připravit „stejně“ i doma.
- Naše maso, jako maso tradičních českých plemen, vychovaných u nás – v Česku, pod dohledem Ambiente a jeho „dcery“ Amaso, která dohlíží nad chovem i krmením zvířat. Vepřové je tvořeno pouze přeštickými vepříky zemědělského družstva Mladotice, které se zasloužilo právě o přežití tohoto tradičního plemene. Hovězí pak chová farma Zbirožská, a.s., a jedná se také o ryze české plemeno Český strakatý skot (odsud i název restaurantu ČESTR).
- Naše maso, jako maso v naší tašce, které si s radostí neseme domů, a těšíme se na jeho plnou chuť, kterou si vychutnáme se svými nejbližšími, rodinou, přáteli, spolu se sklenkou vína či piva..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Veškeré hovězí maso, které řeznictví nabízí, je řádně vyzrálé metodou suchého zrání nebo zrání ve vakuu, či odleželé - pokud jde o vepřové kousky. Můžeme se o tom přesvědčit na vlastní oči - všichni řezníci totiž pracují jakoby v „teráriu“, jednotlivé části výroby jsou zcela prosklené. Spatříme tak visící půlky vepříků a čtvrtky zralého hovězího, jejich zpracovaní pilami, řeznickými sekáči a noži, mletí, či finální přípravu sekané nebo grilování steaku, na který si stačí ukázat prstem. Ano, i tohle zažijeme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Součástí řeznictví je i malé posezení, kde si dáme pivko (stylově zde teče z kohoutku), zmíněný steak, čerstvě umíchaný tatarák, domácí sekanou, ale také kousek bábovky nebo štrůdlu, zkrátka na co máme právě chuť, co je aktuálně v nabídce. Nesmím také zapomenout na úžasný chleba se silnou voňavou kůrkou, pečený v nedaleké Pizza Nuova (pokud doma děláte bruschetty, vřele doporučuji ten bílý, nad kterým se rozplývám v Pasta Fresca), a na housky dodávané z Cafe Savoy, které rád přikusuji k dršťkové v Lokálu. Mimochodem k dršťkám.. ty jsem jen zmínil před panem Kšánou, a hnedle na tácek kreslil jejich druhy (bachor, kniha, čepec), a obratem zajistil jejich dostupnost.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nedílnou součástí každého řeznictví jsou také uzeniny, zde tradičně vlastní výroby. Přeštická klobása, debrecínský i hovězí párek, špekáček, šunka od kosti, pastrami, anglická slanina, špek, .. Vše bez lepku, separátů, s českým česnekem a kořením, a jediné Éčko je dusitanová sůl (obohacená o jod), která se přidávala i v dobách rozmachu uzenářství.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naše maso se mi prostě líbí, a nazývat ho „jen“ řeznictvím by bylo vlastně málo. Vše, co nabízí, dává smysl, a nakupovat tu, je přímo radost. Bohužel míst, kde se cítím být hýčkán jako zde, je stále málo, a díky za takovéto „vlaštovky“. Nyní tak mohu říci, že už „mám 2 řeznictví“, kde jsem takřka bez výhrad spokojen, a která plní mé kulinářské sny. :-) A sny bychom si měli plnit všichni! ;-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Le Grill hotelu Kempinski – intimní menu nejen pro „valentýnský čas“..

Chladné víkendové večery jsou přímo předurčeny k tomu, abychom vypadli z televizního stereotypu domova, šli se bavit, posedět se svou polovičkou či přáteli, a nechali se společně hýčkat atmosférou a kuchyní skvělého restaurantu. A nyní, v době blížícího se svátku sv. Valentýna to platí dvojnásobně - v touze po romantické večeři „z hnízda“ určitě rád vyletí i poslední pecivál!
Jednu takovou večeři jsem si nedávno náramně užil, rád se o ni podělím, a třeba bude i pro vás inspirací k nadcházejícímu valentýnskému víkendu.. ;-) Jak už jsem několikrát zmínil, patřím mezi příznivce zážitkového portálu Lime&Tonic (členství je zcela zdarma), který pravidelně překvapuje nejen milovníky jídla novými exkluzivními nabídkami známých pražských podniků. Tentokráte si mě získal restaurant Le Grill hotelu Kempinski, se svým čtyřchodovým menu s názvem „Intimní večeře“, vytvořeným právě pro členy Lime&Tonic.
Restaurant se nachází v Hybernské ulici – jen coby kamenem dohodil od pražského Masarykova nádraží. Jeho kuchyni vede šéfkuchař Marek Fichtner, který své zkušenosti mimo jiné sbíral v zámoří, déle než 11 let, a připravoval pokrmy například pro saudskou královskou rodinu. A co jsme od něj a jeho týmu měli možnost ochutnat? ;-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po usazení jsme byli milým servisem seznámeni s naším čtyřchodovým „Intimním menu“ – polévka a dezert byly pevně dány, u předkrmu a hlavního chodu jsme měli na výběr ze dvou variant. Pochopitelně jsme volili tak, abychom ochutnali vše (a vyplatilo se). :-) Ještě před samotným prvním chodem číšník přinesl horké vlhké ručníčky k otření rukou, a také dva druhy italského pečiva k zakousnutí – bílé a rustikální s dýňovými semínky. Pečivo bylo doplněno o máslo s minerální solí, voňavý dýňový olej a sýr cottage.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První chod:
Tatarák z farmářské BIO svíčkové, bramborové rösti, křenová smetana, BIO celozrnná topinka
- velmi zajímavá a velejemná kombinace, nic nedominovalo, vše do sebe perfektně zapadalo, možná bych i ubral smetanové čepice, nebo ji lépe zformoval

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

nebo:
Červená řepa, máslová dýně, kozí žervé, dýňový olej
- milé překvapení, dýně měla jemnou chuť a vůni dýňového kompotu mého dětství, nebyla však příliš sladká ani zbytečně měkká, červená řepa byla v syrovém stavu, vše doplněno o vlašský ořech karamelizovaný v medu – opravdu osvěžující předkrm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Druhý chod:
Kulajda, křepelčí vajíčko, brambory, sezónní houby
- nejdříve byl servírován předehřátý talíř s křepelčím vejcem, houbami a mini bramborami, který byl před námi doplněn o nadýchaný koprový krém - naprosto netradiční kulajda, kterou jsem byl unesen, krém byl osvěžen chutí kysané smetany, houby se chutí podobaly našim hříbkům, a jak jsem se dověděl, jednalo se o shimeji, druh japonské lišky, křepelčí vejce bych uvítal spíše s „tekutým žloutkem“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Třetí chod:
Žlutoploutvý tuňák, beluga čočka, olivová pěna, polosušená cherry rajčátka, piškot
- lépe upraveného tuňáka jsem snad nejedl, zemitost čočky, lehkost pěny, sladko-kyselkavé rajče, nadýchaný „piškot“ – naprosto dokonalé

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

nebo:

Trilogie z vepříka – panenka, bůček, líčko, amarant, kerblíkový kořen, hořčicový piškot
- vše upraveno metodou sous-vide (ve vakuu) tedy dokonale šťavnaté, rozplývající se na jazyku, velmi zajímavé bylo použití amarantu (druh obilniny) a především kerblíkového kořene, který měl lehce sladkou chuť – o jeho využití jsem neměl ani páru, efektní hořčicový piškot

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtvrtý chod:
Čokoládový fondán, kaštanový krém, praliné mousse, karamelový griliáš, cukrová vata
- dezert, u kterého si „každý přijde na své“ – ovocná vata, kterou jsem měl naposledy v 1. třídě ZŠ, kyselkavý tvarohovo-kaštanový krém, velejemný pralinkový „nok“, smetanový krém, a to nejlepší – dokonale tekutý čokoládový fondán, který nešlo nevyfotit v detailu..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mezi jednotlivými chody byly příjemné pauzy, které jsme vyplnili pohodovou náladou podtrženou Proseccem a necítili se „zaplácnutí“, jakoby tomu bylo v případě rychlého hrnutí chodů za sebou. Ačkoliv nebyl náš večer valentýnský, zamilovali jsme se – do skvělého inspirativního jídla s nápadem, klidné atmosféry restaurantu s dominantním červeným lustrem, zkrátka do Le Grill Kempinski.. :-)

Pipero al Rex – jak chutná michelinská hvězda v Římě?

Řím – město, k němuž prý vedou všechny cesty.. Zvolili jsem tu vzdušnou, a než bych řekl švec, byli jsem tam. Cíl? Nasát atmosféru města a jeho monumentálních památek, které zde stojí více než dva tisíce let, navštívit festival jídla Taste of Roma (o kterém jsem již psal), a také okusit tamní kuchyni „v plné parádě“. Tipů jsem měl hned několik, ale dílem náhody a večerního bloudění „zvítězil“ restaurant Pipero al Rex. A věřte, že to stálo za to. Proto jsem se rozhodl malý „foto-report“ zařadit až nyní, ačkoliv jsem restaurant navštívil už v říjnu. Myslím si, že „michelinské menu“ je ten správný start do nového roku.. :-)
Restaurant Pipero al Rex, se nachází v nenápadném Hotelu Rex, v dlouhatánské uličce Via Torino, nedaleko překrásné katedrály Santa Maria Maggiore a římské Opery. Měli jsme velké štěstí, a ačkoliv se podnik cca do hodiny zcela zaplnil, získali jsme místo bez rezervace. Restaurant je opravdu minimalistický, ovšem o to více vyniká jeho puristicky noblesní interiér se vkusnými doplňky a lokálními světly, navozujícími komorní atmosféru. Jakoby přímo sváděl k návštěvě po operním představení.. V našich končinách stále spíše „kuriozitou“, bylo přivítání samotným majitelem Alessandrem Piperem, který se poté staral nejen o prezentaci jednotlivých chodů svého šéfkuchaře Luciana Monosilia, ale také o dolévání vína. Vždy dokázal zodpovědět naše dotazy a perfektně znal ingredience i postup přípravy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Degustační menu jsme ponechali zcela na něm, a bylo sezónním průřezem kuchyně jeho podniku. Samozřejmě se nás pan Pipero předem dotázal, zda je něco, co nám nechutná či zda nemáme na nějakou ingredienci alergii, přesně, jak by to mělo chodit ve všech podnicích, kde je každý host středobodem zájmu. Ale dost superlativ – zde je slíbený foto-report jednotlivých chodů, jak následovaly, a pro představu chutě i základní výčet ingrediencí:

Lardo a balsamico
- amuse-bouche k navození chuti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Křupavý vepřový chips a jogurt
- chuť vepřového zcela dominovala, krásně křupavé, přitom nikterak mastné

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

„Marshmallow“ z mléka a sýra, parmazánové hoblinky, extrakt z lískových oříšků a pomerančová kůra
- tak jemné, že nešlo prsty téměř uchopit, na jazyku se zcela rozplynulo

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Oplatka s kuřecími játry a želé ze sladkého vína
- naprostá symbióza – želé dodávalo játrům šťavnatost a játra lehkou pikantnost

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kulička ze sýru s modrou plísní, špenátový přeliv a tenký bramborový chips
- opět velejemná konzistence, se špenátem zajímavá kombinace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tataráček ze syrové kachny, hořčice a jablko
- svěží záležitost, křupavá topinka i hořčice byly díky medu lehce do sladka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Telecí jazyk, paprikový prach, uzený úhoř, majonéza a vinné želé
- telecí jazyk jsem jedl poprvé, byl neuvěřitelně šťavnatý, lehce ho doplňovaly chutě uzené ryby, kyselkavého vína a sladké papriky (zřejmě dusíkem zmrazená červená paprika, rozbitá na prach)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Šafránové vejce, parmazánové thè a sýrové křupinky
- krémovost žloutku, vůně a křupnutí parmezánu, doplněno o svěžest meduňky – co dodat..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ravioli plněné čekankovým pestem, burrata, šalotka, ančovičky, smetanovo-ančovičkový krém a olivy
- asi nejvýraznější chod, ravioli hezky „al dente“ (miluji nepřevařenou pastu), čekankové pesto téměř hráškově zelené, syrová filátka ančoviček a olivy dodávaly šmrnc a výraz, který příjemně brzdila krémová burrata..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Spaghetti Carbonara
- nikde jinde jsem neměl lepší „Carbonaru“! Úžasná krémovitost žloutku, doplněna o kusy do křupava opečeného špeku, hoblinky parmezánu a vůni čerstvě mletého pepře. Dokonalost v jednoduchosti chutí!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Uzený jehněčí filet, pyré z lesního ovoce a ančovičkový krém- největší překvapení, a přímo exploze chutí, maso se úplně rozplývalo, a vůbec bych nepoznal, že jde právě o jehněčí. Ovocitá kyselost i sladkost byla krásně zvýrazněna právě ančovičkovým krémem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Máta, mléko a čokoláda
- Znáte proslulé mátovo-čokoládové plátky „After Eight“? Představte si je rozpuštěné ve studeném mléce.. Skvělé pročištění chuťových pohárků!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mléčná rýže, vanilka, zeleninový sorbet a mátové želé
- na první pohled téměř „nevzhledný“ dezert, ovšem zaboříme-li do vanilkového rýžového dortíku lžící, uslyšíme křupnutí karamelové krustičky, a když cestou do úst přibereme i kousek voňavého drobivého keksíku, super osvěžujícího sorbetu a mátového želé, ocitneme se v sedmém nebi..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Petite fours
- drobné sladkosti na závěr, které vždy potěší

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Možná by se někomu mohly zdát jednotlivé chody malé, odcházeli jsme však naprosto sytí, a ty poslední, už nebylo téměř „kam dát“. Zajímavá, pro nás ne příliš obvyklá, je pak i častá přítomnost ryb v jednotlivých chodech, ale věřte, že nikdy hlavní chuť „nepřerazily“, a naopak ji pozvedly. Za povšimnutí stojí také jednoduchá čitelnost použitých ingrediencí, které spolu dohromady tvořily velké chuťové dílo.
Restaurant i restauratér Pipero si mě zkrátka získal, a rád k němu opět zavítám. Pokud byste měli cestu do Říma, a neměli příliš času, doporučuji se v tomto podniku zastavit alespoň na Carbonaru, která je opravdu naprosto famózní, a v Římě proslulá! :-)