Svěží salát z dušené chobotnice, rajčat a křupavých teplých krutonů s vůní olivového oleje..

Milujete mořské plody? Vyzkoušejte svěží salát z chobotnice! V kombinaci se sladkými cherry rajčaty a teplými krutonky z bílého chleba provoněnými olivovým olejem je v parném létě ideální coby lehký oběd či večeře. Chobotnici si navíc můžeme připravit den předem, pak stačí jen vše nakrájet, zamíchat a skvělý chod je na světě! :-)
Můžeme ji buď vařit, nebo dusit. Osobně doporučuji to druhé – dušená chobotnice je voňavější a chutnější. Pro tento recept je ideální 1kg kráska – možná si řeknete, že je to moc, ale opak je pravdou, tepelnou úpravou totiž ztrácí více než třetinu svého objemu. Chobotnici kupujeme vždy chlazenou! Přijela k nám sice také zmrazená, ale je vždy zaručeně čerstvější a profesionálně rozmrazena před dodáním do obchodního řetězce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejdříve si ji očistíme – prodává se již kuchaná, takže ji jen pečlivě omyjeme pod studenou tekoucí vodou, vykuchanou hlavu (váček) obrátíme „do rubu“ a řádně vymyjeme veškeré nečistoty, občas zde zůstávají zrnka písku, která v jídle přímo nenávidím. Poté vyřízneme oči, které vypadají jako tmavé skvrny a prsty vytlačíme „zobák“, nacházející se uprostřed těla mezi chapadly.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Následně si připravíme aromatický základ: nejlépe v litinovém hrnci s těsnící poklicí rozehřejeme 4 lžíce olivového oleje a krátce na něm osmahneme 2 jemně usekané stroužky česneku, 1 chilli papričku, nastrouhanou kůru z 1 bio citronu a jemně pokrájené stonky z plocholisté petržele. Lístky si ponecháme k finálnímu dochucení salátu, postačí je dát do mikrotenového sáčku, ten pak nafouknout, zauzlovat a dát do lednice – zůstanou tak hezky načechrané. Jakmile česnek začne získávat barvu, ihned přilijeme 1,5dl bílého suchého vína, přidáme špetku soli, promícháme, necháme odpařit alkohol a do této voňavé lázně vložíme chobotnici (aby se chapadla „správně“ zkroutila a chobotnice si do hrnce hezky „sedla“, párkrát ji nadzvedneme). Přiklopíme poklicí, zeslabíme plamen na polovinu a dusíme (občas hrncem zatřeseme). Délku dušení je třeba přizpůsobit velikosti chobotnice, obecně platí 1kg = 1h, v druhé polovině úpravy je ale dobré sem tam vyzkoušet zapíchnout dvojzubou vidličku, nebude-li silnější část chapadla klást odpor, je hotovo. Měkkou chobotnici vložíme do misky, necháme odejít páru, přikryjeme fresh fólií a šup s ní do lednice. Vydušený vývar si můžeme uchovat a využít třeba jako základ pod slávky nebo přidat do kus-kusu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vychlazenou chobotnici (v mém případě následující den) nakrájíme – oddělenou hlavu na 0,5cm široké proužky, jednotlivá chapadla uřízneme i s tělem a nakrájíme na cca 1,5cm špalíky (konce ponecháme vcelku) a vše vložíme do větší misky. Přidáme cca 700g přepůlených barevných cherry rajčat (vybíráme ta nejsladší) – použil jsem 2/3 kulatých červených a 1/3 oválných oranžových, červenou cibuli pokrájenou na tenké měsíčky, šťávu z 1 citronu (dle sladkosti rajčat, můžeme zvolit také bílý vinný ocet „condimento“), osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem, přihodíme uschované lístky plocholisté petržele (nekrájíme, jen natrháme) a vše bohatě zastříkneme kvalitním olivovým olejem. Kvalita je opravdu důležitá – olej dodá salátu patřičný šmrnc, v případě krutonů je přímo kořením.

Pro tento salát jsem vybral sicilský extra panenský olivový olej Titone dovozce italských vín a oceněných olivových olejů VinoDoc.cz – zkuste si v něm namočit kousíček bílého chleba a ochutnat – na jazyku zažijete přímo chuťový koncert! Vše důkladně, ale zlehka promícháme, dáme do lednice a připravíme si krutony: Do nepřilnavé pánve vložíme 100g bílého chleba zbaveného kůrky a pokrájeného na cca 1cm kostičky, přidáme 3 lžíce prémiového olivového oleje, promícháme a za občasného prohození opékáme. Výsledné krutonky by měly být na povrchu křupavé a uvnitř hezky měkké. Ideálním bílým chlebem je typ „z kamenné pece“ – ciabatta, francouzská bageta apod. Určitě není vhodný toustový chléb, veka či houska – jsou příliš drobivé a rychle se nasáknou, což není žádoucí.
Můžeme servírovat – na talíř či do misky posadíme pořádnou porci chladného salátu hrajícího všemi barvami a chutěmi s dominujícími chapadly chobotnice, posypeme křupavými, uvnitř měkkými voňavými krutonky a vše zastříkneme naším olivovým olejem. :-)

 

 

Casarecce Mare e Monti – vongole, lišky a italská pasta na jednom talíři..

Letní čas a lehká jídla.. Téma, o které si píšete, a já se ho s radostí chopím! Už minule jsem začal s halibutem v barvách Itálie, tak proč ještě u moře nezůstat? Konkrétně půjde o mušle a jejich tradiční italskou úpravu „Mare e Monti“ – čili „moře a hory“ s pastou (těstovinami). „Zástupcem moře“ budou tradiční italské vongole, tedy „po našem“ zaděnky (rod zaděnkovití), u nichž se také můžeme setkat s názvem venušiny mušle či mušle srdcovky. Všimněte si jejich krásného zbarvení! „Hory“ nám pak budou symbolizovat lišky – hned po malých hříbcích asi nejfotogeničtější houby na talíři. :-) V tradiční úpravě se „Mare e Monti“ podávají většinou se špagetami, v Neapoli jsem si je ale dával třeba s pastou „castellane“ (podlouhlé mušličky), a pro mou večeři mi padly do oka „casarecce“, které jsou svým názvem i tvarem s profilem „S“ nositelem „domáckosti“.

 

Nejdříve si očistíme vongole. Na rozdíl od slávek, které žijí zavěšené v trsech, takže z nich musíme při čištění vyškubávat „upínací vousy“, zaděnkovité jsou větší individualistky, a lebedí si v písku. Proto je třeba z nich písek dostat - křupající písek mezi zuby = sice „lepší trávení“, ale zaručeně zkažená chuť k jídlu (bohužel velmi častý nešvar listových salátů podávaných v řadě restaurantů). Vongole nejdříve v dlaních pořádně propláchneme pod tekoucí studenou vodou (poškozené, příliš otevřené či nedejbůh zapáchající rovnou vyhodíme). Poté je vložíme do mísy se studenou vodou, a několik minut je dlaněmi mneme – v této fázi by měly být všechny zcela uzavřené – která není, opět, bez milosti, pryč s ní!, je mrtvá. Následně mušle vyndáme, mísu vypláchneme, naplníme čistou studenou vodou, osolíme ji na slanost moře (trošku slanější polívka), ponoříme do ní vongole a dáme přes noc do lednice. Mušle se opět pootevřou a zbývající písek vypustí. Následující den je opatrně vyndáme, vodu s pískem vylijeme a opět propláchneme pod tekoucí vodou. Tato „očista“ by měla být dostačující. Možná se to zdá náročné, ale jde jen o čas – čistění slávek je sice rychlejší, ale daleko pracnější.

 

Konečně k vaření – bude to rychlovka, takže si nejdříve přivedeme k varu vodu na pastu, osolíme, a casarecce (200g) uvaříme dle návodu, jen ještě o něco méně, než „al dente“ (při dokončování dojdou). V hlubší pánvi či kastrolu rozehřejeme 20g másla spolu s 3 lžícemi olivového oleje, vsypeme 30g (2ks) šalotky, 1 lžičku usekané chilli papričky zbavené semínek a 1 větší stroužek česneku, vše pokrájené na velejmno. Necháme zesklovatět a přihodíme 100g malých očištěných lišek (případné větší kousky podélně přepůlíme či rozčtvrtíme). Krátce podusíme, přilijeme 1dl suchého bílého vína, zesílíme plamen, přiklopíme a počkáme asi minutu. Odklopíme poklici, alkohol se odpaří (ucítíme jen vůni ingrediencí) a přihodíme 900g očištěných vongolí. Přiklopíme, a za občasného dynamického protřesení pánví, aniž bychom poklici sundávali, dusíme cca 5 minut. To je doba potřebná k otevření mušlí – nevaříme déle, ztratily by svůj půvab a staly se „gumovými“. Odstavíme, vyhodíme ty, které se neotevřely, část otevřených lastur můžeme odstranit a ponechat jen obsah, dochutíme čerstvě mletým bílým pepřem, případně solí, a vsypeme uvařené casarecce. Nakonec zasypeme listy plocholisté petržele a pečlivě promícháme.

 

Servírujeme na řádně předehřáté hluboké talíře (opravdu důležité!), a nezapomeneme na voňavou šťávu, kterou vongole i lišky pustily. Nakonec ozdobíme chilli papričkou a lístky petržele. Chuť moře i hor je přímo podmanivá, a nejradši usrkávám pomocí prázdné lastury z talíře jejich společnou šťávu. :-)

 

 

Skvělé vínko je pro tuto mozaiku chutí přímo povinností.. Sommeliér VinoDoc.cz doporučuje sicilské Etna Bianco DOC 2012, z vinařství Cottanera, které vás díky vulkanickému podloží Etny zpočátku nadchne svými minerálními tóny, a v kombinaci s vongolemi následně poznáte jeho pravou svěžest – zkrátka „Mare e monti“.. 

Chobotničky na víně, s rajčaty, a těstoviny Anelli

Při nedávné návštěvě restaurantu se středomořskou kuchyní, jsem kápnul v předkrmové části menu na chobotnici. Volba byla jasná, a já si pochutnal na báječném chapadle. Následující den, při nákupech, jsem shodou okolností narazil na malé chobotničky. Vybavil jsem si předešlou večeři, a už si nesl „potvory z moře vytažený“, s výrazem lovce, a vidinou nabodnutého zvířete na kuchyňské vidličce, v tašce domů. Rajčata a víno, to budou jejich společníci na poslední cestě..

Chobotničky (cca 500g) očistíme pod tekoucí vodou, odřízneme hlavičku, a oddělíme část nad chapadly, kde se nacházejí oči (vypadají jako 2 tmavé skvrny), kterou vyhodíme. Uprostřed těla, mezi chapadly, se nachází „zobák“ (taková tvrdá černá kulička) – ten jednoduše vytlačíme prstem (pokud to již neudělal prodejce při kuchání). Příprava mořské lahůdky před vařením, kterou si „ulovíme v krámě“ je dokončena. Stejně bychom postupovali, i kdyby měla chobotnice třeba 3kg (jen bychom jí ještě naklepali chapadla a vařili ji podstatně déle).

Do hlubší pánve s poklicí nalejeme 5 lžic olivového oleje, a necháme na něm zesklovatět 1 řapík celeru a 3 stroužky česneku, vše pokrájené na jemné kostičky (cca 5mm). Přihodíme 2 proužky kůry z BIO citronu, a naše chobotničky včetně hlaviček (okamžitě se začnou kroutit a smrskávat). Lehce osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem, přilijeme 1dl bílého suchého vína (já použil chardonnay), a jakmile se začnou vařit, plamen srazíme na minimum, přiklopíme poklicí, a za občasného promíchání necháme dusit do měkka (dle velikosti chobotniček – v mém případě cca 30minut). Budeme překvapeni, jak změní velikost, a kolik pustí šťávy. Poté přidáme 4 drobně pokrájená čerstvá rajčata, která si předem spaříme, oloupeme, a lžičkou zbavíme semínek (omáčka by po nich měla příliš kyselou, až železitou pachuť). Přiklopíme, a dusíme cca 10 minut. V úplném závěru dušení přihodíme několik natrhaných lístků čerstvé bazalky, dochutíme solí a pepřem, a můžeme podávat.

Jako příloha jsou vhodné těstoviny „Anelli“ – čili takové široké kroužky, jako bychom nařezali známé cannelloni. Díky své robustnosti se vaří trošku déle, rozhodně je ale nesmíme převařit „ala česko“. Měly by zůstat opravdu tvrdkavé, když do nich kousneme, nesmí se lepit na zuby, ale zároveň by v jejich „jádru“ měl být vidět ještě bílý „nedovařený proužek“. Také platí, žádné vaření předem, proplachování vodou či prolévání olejem! Ale to už, jako milovníci italských těstovin, všichni víme. :-)

Do uvařených Anelli, zamícháme trochu naší omáčky (šťávy z chobotnic, vína a rajčat), a servírujeme do hlubokých předehřátých talířů. Těstoviny lehce zastrouhneme parmazánem, na ně klademe naše měkké voňavé chobotničky včetně hlaviček, které se smrskly do podoby oliv, polejeme omáčkou s kousky rajčat, a na závěr zakápneme kvalitním olivovým olejem, který nám celé chapadlovité dílko spojí. :-)

Mušle na rajčatech, zázvoru a koriandru

Zbožňuji mořské plody všeho druhu - připomínají mi náladu a vůni dovolené, a mušle obzvlášť. Středomořská kuchyně bez mušlí.., to si snad ani nelze představit.. Jejich příprava je velmi snadná, trošku pruda je jen to čištění. Pro tento recept jsem zvolil italské slávky, jejichž nejznámější úpravu - „po námořnicku“ (na bílém víně, česneku a petrželi) jsem už zmínil. Tentokrát budou ještě aromatičtější. Mušle kupuji raději balené v síťce než ve vakuu, běžně jsou dostupné v makru či prodejnách s mořskými rybami. Nejdříve je ale musíme přebrat a očistit – jak na to, jsem už podrobněji popisoval. Jen v rychlosti připomenu: mušle přebereme, rozbité vyhodíme, otevřené, které se neuzavřou ani po namočení do vody také – jsou mrtvé. Za pomoci nožíku odstraníme všechny vousy a seškrábneme nečistoty. Pod tekoucí vodou je ještě řádně přejedeme kartáčkem. Čistění je fakt otrava, takže honem k vaření:

V kastrolu si rozehřejeme olivový olej (dno by mělo být zakryté), přihodíme drobně pokrájené 3 stroužky česneku a zázvor (postačí asi 1cm široké kolečko), kůru z poloviny bio citronu a stonky z kytičky koriandru (otrhané lístky si odložíme na později). Necháme zesklovatět, a přidáme konzervu italských rajčat, která přepasírujeme přes cedník. Lze použít i passatu (italský protlak, českým nahradit nelze, passata je řidší). Mírně osolíme a dle chuti přidáme lžičku cukru (použil jsem třtinový). Krátce povaříme, a přidáme očištěné mušle (asi 1kg). Promícháme, zesílíme plamen na maximum, přiklopíme poklicí, a cca 5 minut vaříme – než se mušle díky páře otevřou. Neotevřené mušle vyhodíme. Kastrol odstavíme, přidáme lístky koriandru (trochu si necháme na ozdobení), zamícháme a můžeme servírovat do hlubokých předehřátých talířů či misek. Nezapomeňte zalít vynikající šťávou, které dodala šmrnc mořská voda z otevřených mušlí a zakápnout citronem, který přidá ještě pikantnost. Přílohou nám může být italský bílý chléb nebo ciabatta.

Kalamáry s jemnou parmazánovou nádivkou dušené na rajčatech a víně

Kalamáry patří mezi hlavonožce, a pro jejich čisté, bílé maso – zdravé už na první pohled ;-), jim žádný milovník mořských plodů neodolá. Nejvíce je známe jako do křupava usmažené kroužky, a zvláště v Řecku jsem se po nich, spolu se salátem, málem utloukl. Kdo takové kroužky okusí čerstvé, nad mraženým, silně obaleným polotovarem se už jen ušklíbne.. Kroužky ale nejsou jediná úprava – já je budu nadívat! A na pomoc jsem si vzal kuchařku Marcellu Hazan, podle níž jsem již pekl pražmu.
Předtím si ale musíme „příšerky“ (mám 6 poměrně větších kousků) očistit. To sebere asi nejvíce času. Nejdříve oddělíme kroutivým pohybem a tahem hlavu od těla, a tím vytáhneme i vnitřnosti a průhlednou – jakoby plastovou kost. Těsně nad chapadly se nachází 2 tmavě vyhlížející vodnaté skvrny – oči. Chapadla pod nimi těsně odřízneme, a oči s vnitřnostmi vyhodíme. Uprostřed chapadel se skrývá „zobák“, malý tvrdší útvar velikosti hrášku – ten snadno vyloupneme, vyhodíme, a chapadla máme čistá. Celé tělo je potaženo skvrnitou kůží, která by mohla mít při konzumaci nahořklou chuť. Proto ji prsty sloupneme – jde to velmi snadno, čímž se zbavíme i postraních ploutviček, které rovněž oloupeme a posléze použijeme. Oloupané tělo pak převrátíme např. za pomoci vařečky „do rubu“ (postupujeme opatrně, abychom tělo neprotrhli). Všechny nečistoty a zbytky vnitřností prsty seškrábneme pod tekoucí vodou, a tělo opět za pomoci vařečky přetáhneme zpět „do lícu“.
Čistění je hotovo, jdeme na náplň: Ploutvičky a chapadélka pokrájíme na velmi malé kousky (téměř jako bychom je mleli), hodíme je do misky a přidáme 1 vejce, sůl, pepř, půl lžičky jemně nasekaného česneku, 3 lžíce jemně strouhaného parmazánu, 2 lžíce strouhanky, 2 lžíce nasekané hladkolisté petržele a 2 lžíce olivového oleje, a vše řádně zamícháme v kompaktní hmotu s mírně lesklou texturou. Toto množství náplně postačí na naplnění kalamárů o velikosti cca 13cm (bez chapadel). Pokud však zakoupíte „větší kousky“ nebo děláte více kusů, jednoduše všechny přísady zdvojnásobte. Kalamáry pak plníme do poloviny až 2/3, rozhodně ne více, protože se hodně smrsknou. Konce naplněných „váčků“ pečlivě sešijeme nití, aby náplň nevytekla do omáčky.

Konečně vaříme: Obecně se kalamáry musí připravovat buď velmi krátce a prudce (jako např. zmíněné kroužky) nebo naopak dlouze – alespoň 40minut, jinak nezískáme lahodnou mořskou pochoutku, ale žvýkačku – což nechceme. Do větší pánve (na kterou máme i poklici) nalijeme olivový olej (cca 0,5 cm vrstvu), přihodíme 3 stroužky česneku, opečeme je do zlatohněda, a vyhodíme – svůj úkol splnily, olej nám „ovoněly“. Přidáme kalamáry a opékáme do zlatava. Ale že se smrskly, co? :-) Jakmile jsou opečené, přidáme plechovku krájených italských rajčat, asi 1dl bílého vína (použil jsem Tramín červený) a mírně dochutíme solí a pepřem (kdo radši omáčku sladší, může přidat i trošku cukru). Přiklopíme poklici, a za občasného obracení dusíme cca 50 minut do měkka (vidlička musí hladce projet). Hotové kalamáry vyjmeme, necháme mírně vychladnout, část s nití odstraníme a opatrně krájíme na kolečka, která klademe na předehřátý talíř spolu s horkou omáčkou (kterou jsme ještě krátce povařili) a ciabattou – skvěle se s ní „vyďobává“ omáčka.. :-)

Slávky po námořnicku

Opravdová mořská klasika.. Koho mušle lákají, ten je už ochutnal minimálně na běžné pizze s mořskými plody. A komu chutnaly mušle tam, budou mu chutnat tyto nemražené, takto připravené, minimálně 200x více.. Důležité ale je dát důraz na výběr při nákupu a taky se nesnažit „ošidit“ čištění či ušetřit. Přiznám se, že jsem se poprvé spálil.. Koupil jsem mušle vakuově zabalené, asi 2dny před koncem „spotřebujte do“. Ano, ušetřil jsem – na začátku.. Vítězně jsem si nesl domů krabičku svých prvních mušlí. Doma jsem je ponořil do vody a.. nestačil se divit. Část byla pootevřená, část rozbitá, a další pevně zavřená. Kterou z nich vybrat? Poškozené, tedy rozbité, jsem okamžitě vyřadil. Ano, to je správně! K pootevřeným jsem stále čichal, některé vyřadil, na jiné poklepával, aby se zavřely.. No, moc jsem jich nevybral.. Ale zavřené, to byly mé favoritky! Ty jsem očistil jako první a zařadil je do programu „večeře“ všechny. Mušle čistím tak, že si vezmu malá nožík, a vše přebytečné se snažím z mušle seškrábnout, všechny „vousy“ kterými se drží v moři - vytahat, a výsledek pak ještě přejedu kartáčkem. Vše pod studenou tekoucí vodou, takže docela revmatická pruda, ale stojí to za to. Výsledek byl ale v tomto případě.. k pláči, většina neotevřených „favoritek“ se neotevřela ani při vaření, zkrátka výsledkem byly 3 mušle k jídlu, zpytování svědomí spořínka, hlad, a vztek. Teď jsem ale chytřejší! :-) Při slovu akce a doprodej zbystřím v případě trička, pracího prášku a bot, nikoliv však v případě mořských plodů. Takže jaké jsou mé získané zkušenosti a postup?
1.) Doporučuji kupovat mušle balené volně – v síťce, musí být vlhké, nikoliv však slizké, a musí vonět mořem.
2.) Mušle zpracovat ihned po nákupu, nebo uchovat po nezbytně nutnou dobu v lednici v namočené utěrce.
3.) Rozbité a příliš otevřené exempláře (po propláchnutí vodou pootevřené více než cca 3mm) bez milosti vyhodit!
4.) Pořádně očistit a nešetřit časem.
5.) V případě mušlí po námořnicku – v hrnci rozehřát olivový olej, do něj hodit drobně pokrájené 2 stroužky česneku a chilli papričku zbavenou semínek, pár stonků z petržele, kůru a šťávu z jednoho citronu, trochu mořské soli.
6.) Přidat očištěné mušle, zastříknout trochou bílého suchého vína, přiklopit poklicí, zesílit plamen, a vařit max. 5minut.
7.) Můžeme servírovat! Mušle, které se po uvaření neotevřely, opět vyhodíme, byly už mrtvé, tudíž je nejíme, ani v nich nic nehledáme.A ještě maličkost – mušle rychle chládnou, takže je doporučuji servírovat v předehřátých miskách či talířích. Přidáme hladko-listou petržel a citron, duo, které by nemělo chybět. A po těchhle mušlích, vám už mražené gumové „žvýkačky“ na většině pizzí chutnat nebudou - tomu věřte. ;-)

Chobotnice s balsamikovým octem na salátu rukola

.. a opět mořské bestie.. Chobotnice mě vždycky lákala, a moc mi chutná. Je to ale velmi svalnaté zvířátko, takže jeho úprava je trošku delší – pokud ji chceme mít krásně měkkou. Původní recept jsem obkoukal od Jamieho Olivera. Základem mé přípravy je česnek, petržel, citronová kůra a samozřejmě chilli papričky, které dávám snad všude. Výše zmíněné ingredience lehce restuji v hrnci na olivovém oleji, přidám chobotnici, ze které jsem odstranil oči a zobák, zastříknu bílým vínem, a přikryté poklicí dusím cca 40minut (dle velikosti chobotnice). Takto připravená chutná i za studena. Já však ještě svařil šťávu, kterou chobotnice pustila s troškou balsamikového octa (důležité je zvolit opravdu kvalitní a sladký), a chapadla v tomto sosu „vykoupal“. :-)

Krevety na salátovém lůžku

Jednoduchá večeře pro milovníka mořských plodů, zcela bez námahy? Krevety! Tyhle předvařené - poznáme dle růžovo-oranžové barvy, mají ve většině obchodů s rybami a mořskou havětí, a pronikly i téměř do všech supermarketů. Díky předchozí tepelné úpravě se zpravidla jen prohřívají, a strávník si je loupe sám, nebo se už vyloupané používají ve studené kuchyni, třeba na oblíbené krevetové koktejly, pomazánky apod.
Na pánvi s troškou olivového oleje krátce opečeme 2 stroužky česneku, a přihodíme opláchnuté a osušené krevety (díky velkému odpadu při loupání počítejme minimálně 250g na osobu). Přibližně 5 minut je opékáme nebo spíše prohříváme - nesolit!, a máme hotovo. :-) Podáváme na listech polníčku a římského nebo ledového salátu, které jen lehce ochutíme jemnou emulzí z kvalitního olivového oleje (olej, citronová šťáva, troška soli a cukru). Rychlovka, která zabere maximálně 10 minut.