pátek 28. června 2013

Le Winstub – alsaské chutě nedělního brunche..

Alsasko – francouzský pohraniční region, sousedící s Německem a Švýcarskem, který představuje úžasnou chuťovou koláž těchto tří zemí. Kdo by nechtěl jeho kuchyni poznat?! A že je to trochu z ruky? Vůbec ne! Jen coby od pražského Masarykova nádraží kamenem dohodil, se nachází francouzská Brasserie La Gare, která ve svých sklepních prostorech ukrývá malý a jedinečný alsaský ráj – Le Winstub. Tento název, ve svém regionu, značí vinárnu, ale zde jde o mnohem více – vlastně o kompletní restaurant.
Nedávno jsem propadl obnovenému prvorepublikovému kouzlu brunche – chcete-li „pozdního snídaňo-oběda“. Pár jsem jich navštívil, některé i vícekrát, a postupně bych své zážitky s několika fotkami rád zveřejnil i zde na blogu. Kouzlo brunche spočívá ve víkendové pohodě: Spolu s přáteli, rodinou či dětmi, strávíme příjemné odpoledne, kde se necháme v hezkém prostředí, bez jakýchkoliv starostí a shonu s přípravou rodinného oběda, rozmazlovat rozličnými pochoutkami (často v neomezeném množství). A tento příjemný pocit nám pak většinou vydrží minimálně do večera. Ti z vás, kdo jste na brunchi ještě nebyli, proto vyrazte co nejdříve, stojí to za to!
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rád vás tedy alespoň obrazem seznámím s tím alsaským, v Le Winsub. Zakoupil jsem si ho předem, prostřednictvím Lime&Tonic, který je poskytovatelem a průvodcem nejen kulinářských zážitků v řadě světových měst. Díky svému partnerství s pečlivě vybranými podniky, umí L&T své členy vždy něčím novým překvapit, a nabídnout jim atraktivní zážitky za exkluzivní ceny, lišící se od těch běžných. Členství je přitom zdarma, a není zdaleka využíváno jen zahraničními turisty, navštěvujícími třeba Prahu, jak by se mohlo zdát. Udělalo mi proto velkou radost, když mě z L&T oslovili s tím, že se jim líbí můj blog, a byli by rádi, kdybych se o své zážitky, nabízené L&T, podělil i s vámi, mými čtenáři, tak jak to vlastně už dlouho dělám, samozřejmě při zachování objektivity, o kterou se vždy snažím. Věřte, že s L&T mám už opravdu řadu zkušeností, a kdybych nebyl osobně přesvědčen o jejich kvalitě, vůbec bych se nabídkou nezabýval.
Le Winstub, nabízí podobně jako Alcron, hnedle dva brunche – sobotní a nedělní. Já zvolil ten nedělní. Odlišuje se nejen originálním zaměřením – alsaská kuchyně, ale také svou délkou – trvá od 10.30 do 16h, opravdu se tedy můžeme královsky nasnídat i si dát odpolední svačinku.. ;-)
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ve sklepení nás čeká poměrně světlý prostor, rozdělený do několika částí, dekorovaný vtipnými karikaturami známých francouzských postav. Dominantou je otevřená kuchyně s vaječným barem a především rôtisserie – otočný gril nejen pro rožnění selátek.. Nejdříve nás však zcela jistě zláká Aperitif bar. Kromě salátů a skvělých studených chuťovek, nabízí čerstvé francouzské bagety, chleba a croissanty, vše vlastní výroby, a také patřičně vyzrálý sýr Comté, doplněný o řadu domácích džemů. A množství? Co hrdlo ráčí! Ochutnal jsem jemná uzená kachní prsa na salátku ze zelené čočky, mladý pórek v jogurtu gratinovaný sýrem Gruyère, šťavnatou papriku pečenou na venkovský způsob, a křupavý bílý chřest v sušené šunce. Před tím jsem ale od velmi příjemného servisu obdržel stylový „welcome drink“, v podobě sklenky Crémant d’Alsace.
 
 
 
 
 
 
 
   
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Velkým překvapením byl pro mne vaječný bar – očekával jsem pouze míchaná vejce či crêpes, a ono ne! Dle našeho přání vyšvihnou omelety se žampiony, slaninkou, sýrem, nebo vejce pošírované, vařené, do skla, či známé vejce Benedikt. Já sice vaječný bar vynechal (dělal jsem si prostor na něco jiného..), ale měl jsem ho na dohled, a mohl tak celý vaječný koncert pečlivě sledovat. ;-)

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Prostor v pupíku jsem si schovával pro jinou delikatesu - tarte flambeé! Tuto alsaskou specialitu jsem si okamžitě zamiloval, a minimálně kvůli ní se do Le Winstub bezpochyby vrátím. Základ tvoří tenounké křupavé těsto, crème fraîche, a ementál. Z něj pak vychází celých 18 nabízených variant. Ochutnal jsem: cibule+špek, cibule+špek+bylinky, a roquefort+ementál+kozí sýr. Vynikající! Vždy podávané čerstvé, upečeno přímo pro nás, ve variacích dle přání. Kdybych nevěděl, že mě ještě čekají další delikatesy, asi bych se od tarte flambeé neodtrhl.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Po radostném mlaskání ke mně „připlul“ kastrůlek s mušlemi na bílém víně. Ty s oblibou připravuji také, ale ve verzi s křupavou cibulí, bobkovým listem a řapíkatým celerem jsem je vůbec neznal – byly opravdu inspirativní.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Poté byla servírována grilovaná masánka z rôtisserie: jehněčí na rozmarýnu a česneku, mléčné sele na tmavém pivě a kachna plněná pomeranči, vše doplněno o pyré ze zeleného hrachu a také brambor. Překvapivě nejšťavnatější byla kachna. Jehněčí i selátko bylo na můj vkus sušší, zřejmě jsem chytil vypečenější kousek. I přesto bylo všechno měkké, rozmarýn na jehněčím byl příjemně rozpoznatelný.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Následovala chuťová pecka pro opravdové fajnšmekry: ochutnávka klobás, skvěle doplněných o džem z jablek a cibule. A proč pro fajnšmekry? Inu, určitě ne každému „padnou do oka“, ale doporučuji minimálně ochutnat. Klobása ve stylu našeho jelítka byla velmi jemná, a jejím protikladem byla klobása Andouillette. Ta je vyrobena ze střívek ve střívku. Opravdu výrazně aromatická. ;-) Obě se rozplývaly na jazyku, výborně se k nim hodilo pivo, a hned jsem si ho dal. Samozřejmě stejně jako víno, káva a veškeré nealko, bylo také v rámci brunche v ceně.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Dal jsem si pauzu, abych mohl ochutnat ještě „maso z hrnce“, v omáčkách: králičí hřbet dušený na koňaku, telecí ledvinky v omáčce à l’ancienne, a slavné Boeuf Bourguignon – hovězí po burgundsku. Králíček se jen rozplýval, a koňak mu dodával příjemně oříškové aroma, telecí ledvinky byly „na skus“, s vinnou kyselinkou hrubozrnné hořčice, a Boeuf Bourguignon překvapil malinkými cibulkami o velikosti rozinek, které měly správně karamelovou chuť.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
K dispozici byly také dezerty, včetně macarons, ale přiznám se, že jsem byl tak plný, a nejen dojmů, že jsem pro něj už neměl prostor.. I tak jsem ale „spoludegustátorce“ alespoň ďobnul do crème fraîche dezertíku s karamelem – ale opravdu jen ďobnul. ;-)
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
A jak bych celý brunch zhodnotil? Samozřejmě velmi vydařený a zajímavý, protože jinak bych o něm, jak je mou zásadou, vlastě ani nepsal. Odnesl jsem si z něj inspiraci v podobě „jiných“ mušlí na víně, a především lásku k tarte flambeé, na který mám opět velkou chuť. Musím se vrátit zpět! :-)
 
 

2 komentáře:

  1. No nazdar, to je ale pecka! Já myslela, že už všechno znám a vím a tedy mě nemůže nic překvapit. Jak vidím, může a hodně!:-) Sliny se mi sbíhají už když to čtu a co teprve, když koukám na fotky!:-) Asi budu muset naplánovat návštěvu...díky:-) Milena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Mileno! Jsem moc rád, že jsem Vás inspiroval k návštěvě! :-) Budu moc rád, když dáte vědět, jak se Vám tam líbilo, a hlavně jak chutnalo. :-) P.

      Smazat