středa 16. dubna 2014

Jarní „VEPŘO, KNEDLO, ZELO“: Selecí pečínka s pestem z medvědího česneku, žemlový „knedlík“ z trouby, a krouhané zelí na víně..

S příchodem jara a Velikonoc plánuji (nejen) blog opět trošku „odlehčit“. :-) A aby to tradičně neodnášela jen jehňátka a kuřátka, zvolil jsem selátko. Rožnit není kde, takže jsem si vystačil jen s jeho částí – plecí. Ta představuje jeden z nejšťavnatějších kousků, který nám malý pašík nabízí. Pokusím se z něj připravit lehčí – „jarní“ variantu české klasiky – vepřa, knedla, zela, která se může stát součástí sváteční velikonoční tabule.
Selecí plec s kůží o váze cca 2kg vykostíme. Trošku si „zapitváme“, a pokusíme se kost jakoby „vytáhnout“, abychom celistvost plece příliš neporušili. Začneme lopatkou, a postupným obřezáváním masa ostrým nožem těsně kolem kosti, se dostaneme až ke kloubu, kde přeřízneme vazy, lopatku zcela uvolníme a vyndáme. Vznikne nám v podstatě mělká kapsa, kterou budeme prohlubovat. Pokračujeme dále, a krátkými řezy postupně odhalíme další kost, kterou také vykloubíme, a odstraníme. Poslední kost, která je víceméně obalena jen šlachami a kůží můžeme v pleci ponechat – u stolu bude určena největšímu milovníku „obíračky kostí“. :-) Pokud bychom se na tento způsob vykosťování necítili, můžeme zvolit snazší variantu, při které vytvoříme z masa plát, a ten pak srolujeme – nic tím nepokazíme.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
V hmoždíři si připravíme pesto – cca 50g omytých a osušených lístků medvědího česneku zbavíme stopky (řapíku) listu, po částech je vkládáme natrhané do hmoždíře, přidáme ½ lžičky zrnek hrubé mořské soli, a vše utřeme tloukem na pastu, do které postupně „vetřeme“ cca 0,4dl kvalitního olivového oleje. Celkem bychom měli získat cca 2 lžíce pesta.
Smícháme cca lžičku drceného kmínu, lžičku čerstvě mletého pepře, a polovinu koření vetřeme do masa bez kůže, především otvoru po kosti. Totéž uděláme i s pestem. Kůži vynecháme, jelikož by se na ní pesto při pečení spálilo. Ostrým nožem následně vytvoříme do kůže a tuku pod ní cca 0,5 – 1 cm široké zářezy (snažíme se o co nejmenší porušení masa), a vetřeme do nich druhou polovinu koření (pepř + kmín) a také sůl. Plec obrátíme kůží dolů, a na několika místech ji svážeme, aby získala před pečením pěkný tvar. Cílem je, aby maso bez kůže „vykukovalo“ co nejméně, a vypékala se jen kůžička.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Dvě větší cibule pokrájíme na střední kostky, hodíme do pekáčku, vložíme na ni svázanou plec kůží nahoru, kosti, podlijeme 4dl hovězího vývaru, a vložíme do trouby předehřáté na 200°C, střední pozice roštu. Necháme cca 20 minut zatáhnout, poté posuneme pozici roštu o stupínek níž (u mě 2. pozice), snížíme teplotu na 160°C, a pečeme do měkka, další cca 2 – 2,5h. V druhé polovině pečení kůži občas poléváme výpekem, ve finále můžeme potřít sádlem či máslem, a je-li málo červená, hodit pečeni na pár minut pod gril.
Zatímco se nám selátko peče, připravíme si zelí. Cca 1kg hlávku bílého zelí omyjeme, rozčtvrtíme, odstraníme košťál, a zelí nakrouháme na struhadle na cca 2mm široké nudličky (můžeme použít i ostrý nůž). Měli bychom získat cca 800g krouhaného zelí, které vložíme do mísy, přidáme lžičku soli, promícháme, a necháme ho cca 15 minut odpočívat, aby ztratilo svůj objem, pustilo šťávu a změklo. Nejlépe v litinovém hrnci rozehřejeme 2 lžíce olivového oleje, přidáme 50g libovější gazdovské (slovenské) slaniny, 100g jemně pokrájené cibule, proužek citronové kůry z BIO citronu, a restujeme, dokud nezačne cibule lehce růžovět. Přimícháme zelí i se šťávou, kterou pustilo a podlijeme 2dl kvalitního bílého vína s výraznější kyselinkou (např. Müller-Thurgau). Promícháme, přiklopíme poklicí, a na mírném plamenu dusíme cca 15-20 minut. Následně pečlivě vmícháme 1 jemně ustrouhaný syrový brambor – cca 100g, přiklopíme, a za občasného promíchnutí dusíme dalších 5-10 minut. Jemné zelí pak dochutíme šťávou z ½ citronu a lžící cukru, případně špetkou soli, vše podřídíme naší chuti. Mělo by však zůstat chuťově svěží, ne kontrastně sladké nebo kyselé.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Selecí pečínku vyndáme z trouby i pekáče na talíř či prkénko, přikryjeme alobalem, a necháme 20 – 30 minut odpočívat, aby se šťáva v masánku rovnoměrně rozložila. Tento čas využijeme k přípravě „knedlíčků“ a šťávy k selátku:
Recept na „knedlíčky“ je téměř totožný jako u žemlového knedlíku, jen se snažíme rohlíky krájet na menší kostičky (cca 1cm), pokud použijeme „běžný rohlík“, a ne nadýchanější „královský“, zvýšíme podíl mléka na 2dl. Plocholistou petržel můžeme také nahradit 6 – 10 lístky medvědího česneku (můj případ). Z výsledné směsi vytvarujeme 12 kuliček, které klademe do košíčků na muffiny. Pokud nemáme ty silikonové, použijeme klasickou muffinovou formu, kterou vyložíme košíčky papírovými. Teplotu trouby zvýšíme na 180°C, a spolu s „muffin - knedlíčky“, které potřeme rozpuštěným máslem, do ní vložíme i misku s horkou vodou, aby bylo v troubě vlhko (mně se miska vešla na plech s košíčky). Pečeme do zezlátnutí, cca 20 minut, po vytažení „knedlíčky“ můžeme opět lehce potřít máslem.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zatímco maso odpočívá a „knedlíčky“ se pečou, dokončíme si silnou šťávu, která u vepřa, knedla, zela, nesmí chybět. Pekáček s výpekem z masánka zahřejeme a za stálého míchání a seškrabování případných usazenin, výpek vyredukujeme až na tuk. Ten lžící odstraníme (chceme přeci jarní verzi), a tmavou redukci zalijeme 1,5dl hovězího vývaru. Krátce povaříme a přecedíme. Chuť bude velmi silná, slanější. Nakonec jen lehce ohřejeme zelí, v troubě nahřejeme talíře, a můžeme podávat!
Na talíř položíme šťavnaté plátky mladého selátka ochucené pestem z medvědího česneku, přidáme jemně kyselkavé zelí s vůní slaninky, a také náš „knedlíček“ s křupavou kůrkou, vonící máslem. Vše podtrhneme silnou šťávou z výpeku, která dodá nejen pečínce ten správný chuťový směr. :-)
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ačkoliv by vepřo, knedlo, zelo, zcela jistě doplnilo orosené plzeňské, k této lehčí – jarní úpravě, doporučuje sommeliérka VinoDoc.cz, paní Helena Baker, víno Basilicata Bianco "Manfredi" IGT, z vinařství Terre degli Svevi, pyšnící se kulatou chutí a vůní připomínající hrozny muškátu a citrusové plody. Jedná se o kupáž odrůd Müller-Thurgau a Tramín, v poměru 3:1. Věřím, že vám bude také chutnat!

úterý 8. dubna 2014

Velikonoční beránek s vůní skořice, ořechů a rumu – á la „Carrot Cake“..

Velikonoce se dnes spíše oslavují jako svátky jara (jarní rovnodennosti) a radosti z příchodu dalšího životního cyklu rostlin i zvířat, což má kořeny v pohanství, které bylo úzce spjato s přírodou. Jsou to ale především nejvýznamnější náboženské svátky, vycházející z židovského svátku Pascha. Ten připomíná vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví – Hospodin jim tehdy poradil, aby každá rodina vybrala ze stáda zdravého BERÁNKA, obětovala ho, a jeho krví označila vstup do svého domu. Takto označené domy pak Hospodin při vybíjení všeho prvorozeného vynechal, a tím je ušetřil. BERÁNEK tak představoval symbol Hospodinova stáda. Křesťané pak používají symbol „BERÁNEK Boží“ pro Ježíše Krista, který se jako Syn Boží obětoval, aby sňal hříchy z lidstva. Velikonoce tak u nás vnímáme jako svátek Ježíšova vzkříšení a zmrtvýchvstání.
Z tradice tedy plyne, že by BERÁNEK měl být téměř nutnou součástí našeho „velikonočním menu“, abychom si připomněli jeho oběť. Proto ho doporučuji ve formě masité, i té méně morbidní, coby sladkou tečku:
Původně jsem se chtěl inspirovat receptem M. J. Sandtnerové, z počátku 20. stol., na piškotového beránka, ale nakonec jsem vyzkoušel „šťavnatější verzi“, a zvolil vláčné těsto á la mrkvový dort. Tím mne kdysi uchvátila Iveta Fabešová, a u nás je vždy „IN“. Punc tradice ale nijak neutrpí – dodá ho starodávná kameninová dvoudílná forma, které se nikdy žádný silikon nevyrovná – co říkáte?
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obě části formy pečlivě vymažeme máslem (nezapomeneme na žádný záhyb) a vysypeme strouhankou (přebytečnou vytřeseme z formy pryč). V menší misce smícháme sypké „práškové“ ingredience: 180g hladké mouky, 1 vrchovatou lžičku mleté skořice, 1 vrchovatou lžičku jedlé sody, ¾ sáčku prášku do pečiva a špetku soli. Do vyšší šlehací mísy vyklepneme 3 vejce, přidáme 200g tmavého třtinového cukru, a vyšleháme do husté pěny. Přidáme jemně ustrouhanou kůru z 1 BIO citronu, a postupně zašleháváme 140ml slunečnicového oleje a následně 0,5dl tuzemáku (velký panák). Poté odložíme metlu a budeme pracovat jen se stěrkou či vařečkou. V několika částech přimícháváme obsah misky se sypkými ingrediencemi (mouka, skořice, sůl, soda, PrDoPeč). Jakmile utvoříme kompaktní těsto, vmícháváme (opět po částech) 300g jemně ustrouhané mrkve. Nakonec do směsi zakomponujeme 80g nožem usekaných vlašských ořechů (vytvoří bezva strukturu, a čokoládově vyhlížející tmavohnědou mozaiku).
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Těsto nalijeme do formy na beránka – mělo by sahat až po spodní část okraje (dle druhu formy, délka mého beránka je cca 28 cm), a vložíme do trouby předehřáté na 160 °C, horký vzduch, 2. pozice zdola, asi na 1h (pokud nemáme horký vzduch, pečeme při 180 °C). Formu s beránkem poté vyndáme z trouby, překonáme zvědavost, a necháme vychladnout. Pokud jsme opravdu zvědaví (asi ano), můžeme po cca 20 minutách zvednout horní (zadní) část. Poté už ale neriskujeme, a beránka vyklopíme, až je zcela chladný/vlažný.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ořízneme přebytečné spoje, a můžeme zdobit! Nejdříve vyrobíme napíchnutím kuliček nového koření na špendlíky oči, které pak zapíchneme do beránka. Kolem krku mu uvážeme mašličku (tu jsem vytvořil stranou, a zezadu mu ji připíchnul špendlíkem jako obojek). A konečně závěr – beránkovi z výšky poprášíme moučkovým cukrem (přes cedník) místa, která chceme zvýraznit, ale ne příliš!, jen opravdu zlehýnka – nechceme přeci sladkého Yettiho. Hotovo – velikonoční elegán a symbol v jednom je připraven zaujmout pozici na slavnostní tabuli! :-)
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
A ke slavnostní chvíli se sladkou tečkou, samozřejmě patří vinné snoubení – sommeliérka VinoDOC.cz, paní Helena Baker, doporučuje k tomuto šťavnatému, voňavému beránkovi víno Pantelleria Moscato Liquoroso DOC 2012, ze sicilského vinařství Carlo Pellegrino, které vyniká brilantní zlatavou barvou a muškátovou vůní hroznů a exotického ovoce, jenž je svou intenzitou přímo rafinovaná! Doušek tohoto vína vám zajistí opravdu pohádkové Velikonoce, za to ručím. ;-)