středa 22. září 2010

Vepřové škvarky

Zlatavé, s jemně křupavou kůrčičkou, uvnitř až krémově jemné.. Teď nemyslím na Ferrero pralinky, ale na vepřové škvarky. Pro řadu lidí „smrťák“ štíhlé linie a cholesterolová bomba, pro jiné delikatesa. Jako dítko jsem škvarky, stejně jako jakékoliv „tlusté“ maso, přímo nesnášel, postupem času však nade mnou zvítězila jejich vůně, a touha jen tak si jich zobnout s troškou soli a kouskem čerstvého chleba. A ještě radši je mám ve škvarkovém pečivu. Škvarky však musí být domácí. Ty „průmyslové“ mi opravdu nechutnají – jsou tmavé, tvrdé, mnohdy vyrobené z pochybných odřezků, a vůně taky nic moc.
Postup při přípravě domácích škvarečků je jednoduchý a jsem si zcela jist, že je zvládne i ten, kdo umí uvařit jen čaj. Vyžadují totiž pouze jedno – trpělivost a syrové sádlo, které dnes koupíte u každého řezníka. Mělo by být krásně bílo-růžové a čisté, raději vybírám vyšší kousky. Ty pak omyjeme, osušíme kuchyňskou utěrkou, a dáme do lednice či na chvíli do mrazáku zchladit – bude se nám pak lépe krájet. Zchlazené syrové sádlo krájíme na cca 1 cm kostky, které vkládáme do většího kastrolu, umístěného na nejmenší plamen sporáku, jenž ještě zeslabíme na minimum. Pak počkáme, až se nám vše zahřeje, a průběžně mícháme, abychom předešli připálení. Zpočátku častěji, později četnost míchání zmenšujeme. Výroba škvarků je skutečně běh na dlouhou trať, a trvá klidně i 5 – 6 hodin. Někdo přilévá na začátku k sádlu vodu či mléko, já nikoliv, vše nechám na pomalém procesu škvaření. Po asi pěti hodinách, kdy už jsou škvarky zlaté, seberu vyškvařené sádlo naběračkou, naleju do sklenice, nechám vychladnout, a pak uchovám pro další potřebu v lednici. Pokud se v receptech zmiňuji o sádle, používám vždy jen toto doma připravené. Občas jsou tedy při škvaření sádla mým „hlavním výsledným produktem“ škvarky, většinou však právě zmíněné sádlo, spotřebuje se ale vždy vše, a právě škvarky jdou přímo „na dračku“ :-).
Ale zpět ke škvarkům – po odebrání sádla je nechám ještě cca 30 minut škvařit „na sucho“, a teprve pak je seberu do síta, a nechám ještě okapat přebytečný tuk. Nikdy škvarky nevymačkávám – jsou křehké, a jak jsem psal na začátku, mám je rád uvnitř krémově šťavnaté. A hlavně je ochutnejte ještě teplé, jen trošku osolené.. pozor - s mírou! .. a nejlíp ještě s čerstvým kmínovým chlebem a plzní.. :-)

5 komentářů:

  1. Já asi uprostřed škvaření sliji část sádla a pro vylepšení chuti zbylé sádlo se škvarky mírně "osolím" Podravkou a doškvařím. Trocha mléka na konci vše jenom vylepší.
    A máme výborné mazání - sádlo se škvarkama, na (měkký) chléb - případně posypat jemně nasekanou cibulí.... ňam.

    OdpovědětSmazat
  2. Sádlo se škvarky taky super! Doporučuji vyzkoušet i Rillettes (štítek chuťovky nebo vepřové). Co se podravky týče, osobně se více kloním k domácím bylinkám (čerstvým či sušeným) a ručně namíchaným kořenícím směsem - přeci jen, když už si dám práci s krájením a škvařením, nerad dodávám cokoliv průmyslového.. ;-) P.

    OdpovědětSmazat
  3. Proboha jak někdo může dát do sádla a škvarků podravku,to je zvrhlost a debilita největšího kalibru!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem psal výše - "nerad dodávám cokoliv průmyslového..", ovšem když to někdo dělá jen pro sebe a chutná mu to, je to jeho volba.. ;-) P.

      Smazat