pátek 10. února 2012

Kynutý houskový knedlík – tradiční příloha či levný oběd

Když se řekne „Česká kuchyně“, každého okamžitě napadne: „Svíčková a Vepřo-knedlo-zelo“. Některé cizince pak – bohužel i naší vinou „Smažák s hranolky“.. Držme se raději klasiky – co je pro nás opravdu typické, co tato jídla spojuje? Samozřejmě, knedlík! A jelikož máme tu úžasnou možnost vybrat si z našich skvělých druhů knedlíků a knedlíčků, s potěšením si vyberu asi ten nejvíce známý, s nejširší škálou využití – knedlík kynutý houskový. A navíc přidám, jako vzpomínkový bonus na své dětství (ne, nezbláznil jsem se – doufám..), levný oběd - „Knedlík s vajíčkem“. :-)
Do větší mísy vsypeme 500g hrubé mouky prosáté přes cedník, a současně si ohřejeme 250 ml mléka (nesmí být horké, jen lehce teplé). Můžeme se vrhnout na přípravu kvásku:
Do menší misky rozdrobíme 10g kvasnic, přisypeme lžičku cukru, zalijeme 50ml ohřátého mléka, a přidáme 2 lžíce hrubé mouky (mléko i mouku odebereme z celkově potřebného množství na knedlík). Rozmícháme v řidší kaši, misku přikryjeme, a necháme na teplém místě vzejít kvásek (cca 20 minut).
Do připravené mouky přimícháme půl lžičky soli, uprostřed uděláme důlek, do kterého vyklepneme 1 vejce pokojové teploty, přidáme vzešlý kvásek, a za postupného přilévání zbývajících 200 ml mléka, vymícháme vařečkou pružné, nelepivé těsto, které ještě prohněteme rukou. Přikryjeme, a na teplém místě necháme hodinu kynout.




















Do vykynutého těsta rukou zapracujeme 2 housky (lepší jsou 1-2 dny staré), pokrájené na cca 1cm kostičky. Vytvarujeme 4 podlouhlé knedlíky (dělám raději menší, k vaření mi pak stačí běžný kastrol průměru 24cm), které přikryjeme utěrkou, a necháme opět cca 30 minut kynout.
Knedlíky pak po 2 (dle velikosti hrnce – pozor, téměř zdvojnásobí svůj objem) vkládáme do vroucí osolené vody, a přiklopené poklicí, na středním až mírném plamenu, vaříme celkově 16 minut (v polovině, tedy po 8 minutách, je obrátíme). Vytáhneme na suché prkénko, a okamžitě je na několika místech naskrz propícháme dvojzubou vidličkou nebo špejlí, aby nám unikla pára, a knedlík zůstal nadýchaný. Pod knedlíkem by neměla zůstat louže, aby se nerozmáčel, takže jej přendáme na suchý talíř, a jakmile jen trošku vychladne, můžeme jej potřít slunečnicovým olejem (nejjednodušší je, dát si trochu oleje do dlaní, a knedlík ze všech stran „pohladit“). Můžeme krájet ještě horký – pomocí režné nitě, nebo později – nožem. Nejznámější česká příloha je hotova. :-)

Notoricky známý, a velmi levný hlavní chod pak z knedlíku vykouzlíme, jako mávnutím kouzelného proutku:
Na pánvi rozpálíme 1-2 lžíce sádla, a hodíme na něj 6-8 na kostky pokrájených koleček knedlíku. Opékáme ze všech stran, a jakmile začne knedlík „chytat barvu“, přihodíme na malé kostičky pokrájený kousek slaniny (použil jsem oblíbenou gazdovskou), a vše spolu opečeme téměř dočervena (knedlík musí být křupavý). Poté plamen vypneme, pánev odstavíme, a ke knedlíku vlijeme 3 vejce rozkvedlaná s trochou smetany. Promícháme, vejce necháme jen srazit, aby zůstala šťavnatá, dochutíme solí a pepřem, a můžeme podávat. Pro vylepšení obložíme tenkými plátky dokřupava opečené slaninky (v mém případě anglická), a posypeme hoblinkami parmazánu. Běžnější, ale stejně dobrou variantou je přikusovat nakládanou okurku. :-)


8 komentářů:

  1. Áááách jo, tohle je spolu s krupičnou kaší a žemlovkou moje dětství.
    Akorát my to teda jako děti "prasácky" zalívaly kečupem a vajíčka dělaly na másle:)
    Nedá se svítit, "bohužel" mám všechno potřebné doma, takže dnešní večeře je naprosto jasná. čočka- počká:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chudák čočka.. :-) A jak večeře chutnala? P.

      Vymazat
  2. Tak omlouvám se, že píšu až po pár dnech...ale vynahradím to přílivem souhlasů a díků, že jste mi připomněl něco, co jsem milovala a ještě miluji, ale měla jsem to zasunuté v mysli. Jojo, tohle je moje "comfort food"... bylo to vynikající:) jen jsem vynechala slaninu a knedlík opekla na másle. A zavařená okurka suplovala "třešničku na dortu":)(a hrozně mi cukalo rukou, když jsem procházela kolem kečupu...ale nemohla jsem si pomoct, k dokonalému zážitku "jako v dětství" bych jinak nedospěla:) takže jsem svou na porci "cákla" kečup pouze na polovinu, abych aspoň trochu ulevila svědomí:)
    A čočka není chudák, sice se nejdřív trochu nafoukla, ale následně mi snad odpustila, když jsem ji další den dala plný rozlet, aby nás s lososem ohromili:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-))))))))))))) Čočka s lososem - to zní moc zajímavě - sem s receptem! P. :-)

      Vymazat
  3. Ano ano... zase jsem zpět z cest, takže mám čas na své oblíbené stránky :) takže recept- ráda poskytnu, je to zas změna oproti českým klasikám čočky na kyselo s vejcem či uzeným (ačkoli musím přiznat, že na tuhle variantu nedám nikdy dopustit a bráním ji do krve, ale změna není někdy na škodu:)

    250 g čočky, 4 filety lososa bez kůže a kosti(cca 200g každý), 8 plátků prosciutta, olivový olej, čerstvě mleté černé koření koření, sůl, šťáva z jednoho citronu, 2 hrsti sekaných čerstvých bylinek(petrželová nať, bazalka...), 1 balení čerstvého špenátu, 200 ml bílého jogurtu či zakysané smetany

    rozehřejeme troubu na 220 stupňů. čočku uvaříme v hrnci do měkka. Lososové filety umyjeme, osušíme, posypeme kořením, osolíme a obalíme plátky prosciutta (kraje necháme odkryté). Plech pokapeme olejem, rybu uložíme do plechu a taktéž ji pokapeme. Pečeme cca 10-15 minut.
    mezitím scedíme čočku, pořádně osolíme, okořeníme, dochutíme citronovou šťávou a několika lžícemi olivového oleje. Chvíli před podáváním vrátíme čočku na oheň, přimícháme čerstvé bylinky a špěnát, mícháme a necháme zavadnout. Na talíře rozdělíme čočku, na ni položíme lososa a dozdobíme dle chuti ochuceným a osoleným jogurtem či smetanou( když si chceme opravdu užít, používáme creme fraiche, to je pak opravdu slast a jelikož jde o velmi lehké, dietní jídlo, myslím, že to rozhodně není na škodu:)
    Prostě, rychlá, zábavná rybí česko-středomořská večeře a světe div se, u nás doma si ji oblíbili i Ti, kteří rybám vyhlásili věčnou válku:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za recept i přízeň! Musí to vypadat i chutnat skvěle! Určitě ho vyzkouším - už teď se těším. P. :-)

      Vymazat
  4. Dnes jsem objevila Váš blog při hledání receptu na hovězí líčka ... našla jsem,díky,ale od té chvíle čtu a čtu a slintám a slintám :).
    Zastavila jsem se u knedlíků s vajíčkem. Koukám, že je všichni smaží na sucho. Nevím, kde jsem k tomu přišla, protože i má maminka je dělala obdobně. ALE zkoušel jste někdy ty knedlíky před tím, než jdou na procházku do tuku, ohřát na páře? Je to opravdu dobré, vajíčka je krásně jemně obalí ... prostě pohádka :)

    A díky za Váš blog, jdu číst dál do minulosti :).
    Enaz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím Enaz, potěšení je na mé straně, a děkuji za tip! No tohle jsem opravdu nezkoušel, vždycky se u nás jednalo o knedlíkovou rychlovku - čili knedlík z předchozího dne, a hurá na pánev.. Pak znám ještě verzi ala "chleba ve vajíčku", ale předtím ohřát v páře, to skutečně neznám. No každopádně, jen co bude u nás opět knedlík, vyzkouším! Krásný den, P. :-)

      Vymazat