čtvrtek 16. února 2012

Terasa U Zlaté Studně – Sapíkova Svíčková s výhledem na Prahu..

Že je letošním absolutním vítězem Maurerova průvodce Grand Restaurant 2012 právě restaurant Terasa U Zlaté Studně, ví už asi každý „tuzemský“ milovník jídla. A jelikož je jídlo „mé druhé já“, volba podniku, který musím „vidět a ochutnat“, byla pro tento ročník Grand Restaurant Festivalu naprosto jasná..
Restaurant se nachází na Malé Straně nedaleko Senátu, v domě z 16. stol. (bydlel zde slavný astronom Tycho de Brahe), a je součástí půvabného hotelu U Zlaté Studně a stejnojmenné uličky.
První, čím mne restaurant uchvátil, byl výhled na Prahu a její střechy. Už jen tohle, kávička, a spokojenost je zajištěna. To jsem však ještě netušil, jaké „chuťové pasti“ si na mne přichystal tým šéfkuchaře Pavla Sapíka, syna slavného nestora české kuchyně, Jaroslava Sapíka!

Po výběru z asi pěti druhů pečiva vlastní výroby, másla se solí, a dvou ze čtyř druhů vín tuzemské i zahraniční produkce, která nás provázela celým zážitkem, nás čekal výtečný amuse-bouche: Paštika z holouběte z Anjou s pistáciemi a švestkami, doplněná brusinkovým přelivem, který jemnost celé kompozice jen podtrhl. Chuťové pohárky byly polechtány, přišel čas na předkrm..




















Mousse z uzeného úhoře, carpaccio z červené řepy, a křepelčí vajíčko na créme-fraiche s bylinkami. Máslovo-smetanová rybí pěna se přímo rozplývala na jazyku, a upravit červenou řepu tak, aby přímo voněla na jazyku, bude mým snem – nejdříve byl cítit čerstvý pepř na povrchu, potom vůně koření, a ve finále přirozená sladkost řepy.




















A teď to, co překonalo i „Prahu na dlani“: Svíčková na smetaně s žemlovým knedlíkem a brusinkami. Česká klasika, dotažená k dokonalosti. Maso bylo v méně tradiční verzi, která mi ale více vyhovuje, tedy pečené do růžovo-červena, protknuto voňavým hranolkem slaninky, nikoliv dušené „do němoty“, omáčka vynikala velejemnou texturou (podobně jemnou jsem ochutnal jen v LDBB, kde však byla servírována pomocí tlakové lahve, a zeleninové pyré bylo separované), naprosto hladká, s výraznou chutí masa a zeleniny, zjemněná smetanou. Knedlíky pak měly oříškovo-máslovou chuť, a opravdu mě dostaly.




















Závěr pak patřil sladké tečce: Povidlové tašky s ořechy a přepuštěným máslem. Velmi tradiční jídlo našich babiček výborné chuti. Na můj vkus, vzhledem k typu restaurace, možná až příliš „klasicky“ servírováno, nicméně chuťově rozhodně nezklamalo.




















Dvě příjemné hodiny uběhly v Terase jako mávnutím proutku, a není možno opomenout nevtíravou pohotovost a profesionalitu číšníků, kteří velmi ochotně a mile zodpovídali i mé dotazy ohledně ingrediencí, a pro informace „nelenili zaskočit“ i ke zdroji – do kuchyně. Moc se mi zde líbilo, a ačkoliv Terasa U Zlaté Studně patří mezi dražší podniky, těším se na některý z letních večerů, kdy si ještě o patro výše, na otevřené terase, vychutnám degustační sezónní menu, s pohledem na naši zlatou Prahu, a její střechy a stříšky (a do té doby se minimálně pokusím o podobnou svíčkovou a žemlový knedlíček..)


4 komentáře:

  1. Teda, ta svíčková působí lákavě i pro mě - "neomáčkového" vegetariána! Ale ta červená řepa by mě naštvala - potřebovala bych alespoň pětinásobek:-)
    Díky za report,
    Eva

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji Vám, a věřte Evo, že nejsem "pro změnu" knedlíkovej, ale tyhle byly.. Hmmm.. :-) Jinak řepa byla vskutku vychytaná, a hlavně - krásně křupavá, a přitom ne tvrdá a voňavá. Lepší jsem dosud nejedl. Je to pro mne ohromná inspirace, a pokud se zadaří.., určitě se podělím! P. :-)

      Smazat
    2. Moc hezký blog :)..vždy s radostí očekávám nový článek.

      P.M.

      Smazat
    3. Díky moc, jsem potěšen! P. :-)

      Smazat