pátek 30. března 2012

Kachní prsa s čočkou nakyselo – červenou a nevařenou!

Francouzská kachní prsa.. Dostala mě svou jemnou chutí, kterou podporuje především výrazná tuková vrstva kůže (v mém případě téměř 1 cm vysoká). Pomocí jejího pomalého „vyškvaření“ docílíme oříškově máslové chuti, a každý kousek kůžičky je jako malý škvareček. Co víc si přát? Zajímavou přílohu! A k tomu mně poslouží čočka, kterou ani nevařím. Dělám jí rovnou více - po vychladnutí se z ní stává osvěžující salát – je totiž „nakyselo“. Byť úplně jinak, než jsme zvyklí..  
Loupanou červenou, nepůlenou čočku – 500g (např. Billa), namočíme na chvíli do vody, propláchneme, aby se odplavily nečistoty, o které nestojíme, zalejeme cca 1l horkého zeleninového nebo slabšího kuřecího vývaru, a za občasného promíchnutí necháme hodinu bobtnat. Poté si na pánvi spolu s větvičkou tymiánu rozehřejeme 0,5dl olivového oleje, a orestujeme na něm do polo-měkka na drobné kostičky pokrájené 2 mrkve, 3 řapíky celeru, 1 bílou cibuli a 1 stroužek česneku na velejemno. Pak přidáme nabobtnalou čočku zbavenou vývaru (vývar nevyhazujeme), zamícháme se zeleninou, prohřejeme, přidáme 1dl kvalitního jablečného octu (čočka zežloutne), dochutíme solí a bílým pepřem, dle potřeby přidáme trošku scezeného vývaru - „výluhu“, a čočka na kyselo „al dente“, je hotova.




















A konečně kachní prsa – ta očistíme, osušíme, do kůže vyrobíme prostřednictvím příčných zářezů cca 0,5cm velké kostičky (neprokrojit maso), a kůží dolů je vložíme na rozehřátou pánev bez tuku. Na mírném plamenu „škvaříme do červena a křupava (cca 15 - 20 minut – dle barvy kůže a výšky prsa, trpělivost a pomalý postup se vyplatí) tak, abychom vypekli co nejvíce tuku (ten průběžně sbíráme – nechceme přeci, aby se kachna fritovala, ale nevyhazujeme jej). Před obrácením prsa opepříme, masitá část by měla být na dotek prstu jen lehce prohřátá, začnou se i „zvedat“ a pouštět šťávu. Následuje zmíněný obrat, a opékáme dalších cca 5 minut. Tím docílíme úpravy rare, budou krvavě červená a krásně šťavnatá (pokud máme radši propečenější, můžeme vložit na pár minutek do předehřáté trouby). Prsa vyndáme, necháme 10 minut odpočívat, krájíme na tenké plátky, a na předehřátých talířích podáváme.
Prsíčka klademe na čočku, kterou jen lehce polejeme vypečeným sádlem, osolíme (pro chuť a efekt jsem použil krystalickou zauzenou sůl Maldon), a můžeme doplnit balsamikovým krémovým octem. Tu chuť cítím ještě teď.. :-)

5 komentářů:

  1. Haúúú, to je MUČENÍ, Pepato ! Kam na to chodíte ? :) Doposud jsem považoval za vrchol kachního umění jeden restaurant na Praze 6 (aby to nebyla reklama :)), kde bych už podle jídelního lístku snědl i kuchaře. Ten popis nemá chybu. Lze jen poukázat na to, že člověk u toho dostává nebezpečně hlad.
    Sakra, já chci hned eklhaft čočku s hnusným hospodským párkem (pokud možno drůbežím), přemaštěnou spálenou cibulkou, okurkou té nejlevnější značky a půlkou vajíčka. Okoralý chleba (chlebíčku bylo kolik ? :)), podměrečné pivo (co byste chtěl jako) a zakouřeno (no a co, pane?). Jako protijed :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky DVD! Pokud máte na mysli Perpetuum, tak tam jsem si na kachničce taky pochutnal. :-) A jinak.. není co dodat, možná právě proto tu "tradiční" čočku nakyselo nemusím.. To raději fazole. P. :-)

      Smazat
    2. Ano, měl jsem na mysli tento podnik :). Ono jich podobných na Šestce moc není, takže jsem se zachoval jako chameleon - popsal jsem to tak, aniž bych vyslovil jméno, ale každého muselo jistě napadnout Perpetuum :)

      Smazat
  2. Nádhera, hned jsem si vybavila tu lahodnost kachních prsek!
    Čočka vypadá taky dobře, u nás se zabydlela zelená čočka Berry na francouzský způsob - příprava je obdobná.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky HaF! :-) Zelená čočka je taky skvělá, a určitě tu s ní nějaký receptík taky bude. Jelikož jsem takový "malý sysel", a jakmile mě něco v obchodě zaujme, hned si to strkám do koše, mám hned několik druhů čoček doma. No a tentokrát to vyhrála červená.. P. :-)

      Smazat