sobota 2. února 2013

U Sachera, na Sacheru..

Leden pryč, tak bych měl konečně skončit s restíky z konce minulého roku.. Takže právě teď za nimi dělám tečku – a sladkou! Důstojnou rozlučku s Vídní jsem vyřešil návštěvou Hotelu Sacher (přesněji jeho části – prodejny s kavárničkou), a porcí tradičního, „originálního“ kousku dortíku, a šálku vídeňské melange kávy.
Kořeny tohoto veleznámého dortu sahají až do roku 1832, kdy ho cukrářský učeň Franz Sacher vyrobil pro mlsný jazyk knížete Metternicha, jelikož jeho mistr zrovna marodil (takže je to opět jako s většinou kulinářských objevů – zasáhla náhoda). :-) Jednalo se v podstatě o vláčný a „poměrně jednoduchý“ dort provoněný čokoládou, ale s přísně utajovanou recepturou.
K úplné dnešní dokonalosti a věhlasu jej přivedl až Sacherův syn Eduard, tehdy učedník dvorního císařského cukráře Demela. Dodal mu větší vláčnost a pikantnost pomocí středové vrstvy meruňkové marmelády, a celý jej potáhl silným „čokoládovým kabátkem“. V roce 1876 si pak otevřel vlastní restaurant a hotel, který reprezentuje slávu Sacheru dodnes. Nachází se naproti vídeňské opeře, u stanice metra U1-Karlsplatz. Budova je obrovská, a nelze ji minout. Zvlášť pak můžeme vejít do hotelu, hotelové restaurace, kavárny, a prodejny s kavárničkou.



Věhlas dezertu byl ve 20. století dokonce předmětem soudních sporů o originalitu a jedinečnost. Mezi sebou se přeli právě Hotel Sacher a cukrářství Demel. V roce 1934 byl totiž Hotel Sacher v úpadku, a vnuk vynálezce Franze Sachera začal pracovat u Demela, kam recept přenesl. Novým majitelům hotelu se to pak pochopitelně nelíbilo, a spor byl na světě.. Definitivně byl vyřešen až v roce 1967 dohodou: Dort v Hotelu Sacher nese označení „Original Sacher-Torte“, a zdobí ho lesklý čokoládový „knoflík“ – pečeť originality hotelu Sacher. Cukrářství Demel může zase dort dekorovat trojúhelníkovou pečetí, s označením „Eduard Sacher-Torte“. Toliko zkrácená historie.. :-)
Osobně jsem Demelův Eduard-Sacher dort ochutnal předloni na festivalu Taste of London, kterého se cukrářství Demel také účastnilo. Určitě stojí za to, je trochu jiný, nemá „marmeládový proužek“, ale rozhodně to není žádný suchar – meruňkovou marmeládou se potírá, a je jí hezky nasáklý (foto nese známky transportu v tašce na hotelový pokoj..). 




















Kromě Sacher dortíku pak určitě nezapomeňte při návštěvě Vídně také na vídeňskou kávu – Melange. Je to trochu „jiný kafe“, než se u nás ve většině podniků jako „Vídeň“ podává.. Jde vlastně o kávu s mlékem, ještě doladěnou pořádnou „kavárenskou šlehačkou“, kterou Vídeňané milují. ..a já také, stejně jako Sacher-Torte, ten od Sachera.. ;-)





6 komentářů:

  1. škoda, že tu není na závěr také fotka místního číšníka stejně jako byla u Figlmüller a Plachutta :-), ale oni jsou u Sachera možná trochu škrobení suchaři a fotit by se nedali? Všechny tři vídeňské články se mi moc líbily. Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji, Toffo! U Sachera byli velmi milí, ale byl tam takový šrumec a těsno (byl jsem ve zmíněné prodejně s kavárničkou a mini stolečky), že by mi snad ani neměli kde zapózovat, a na náš stolek už čekal další dav lidí, tak jsem nechtěl "prudit". ;-) P.

      Vymazat
  2. Hmmm, sacher, to je moje slabost:-) Sama jsem jich upekla mnoho, mám své oblíbené receptíky, ve Vídni u Demela jsem si ho, samozřejmě taky dala, jen ten recept od něj...ten prostě nemám:-) Milena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím čím to, ale také jsme odjeli bez receptu.. ;-) Já se dosud do Sacheru nepustil (pečení není má silná stránka), ale je to výzva! :-) P.

      Vymazat
  3. Taky bych je velmi ráda ochutnala, lituju, že při návštěvě Vídně jsem se tam nepodívala... Ale díky všem článkům z Vídně vím, kam příště určitě musím, díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že při příští návštěvě Vídně určitě Sacheru neodoláte, Meg. :-) Stojí to za to - se mnou může také už teď počítat. A nezapomeňte i na Demela. Já si ho musím "pro příště" lépe naplánovat.. :-) P.

      Vymazat